NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Myslím, že už len fakt, že PERSEFONE pochádzajú z exotickej Andorry, bude pre nich istým obchodným stimulom. Paralelu by som v tomto prípade videl v spojitosti s ORPHANED LAND... Tu hneď vyvstáva aj otázka, či bude len exotický pôvod, ktorý časom vyprchá, postačujúci na dlhodobejšie presadenie sa kapely. Ako zvyčajne, najdôležitejšiu úlohu v tomto prípade zohraje hudba (aspoň by mala).
"Truth Inside The Shades", alebo naším jazykom povedané "Pravda v tieňoch" je debutovým albumom PERSEFONE. Názov by mohol evokovať spojitosť s temnejšími odnožiami (black) metalu a tá tu prítomná je, ale jednoznačne sa produkcia kapely nedá len tak zaškatuľkovať, čo je len dobre. Snáď najvýraznejším prvkom, radiacim album k už spomínanému čiernemu kovu, bude vokál a bude to zložka, ktorú si podám ako prvú. Typický "skřehot", patriaci typicky zmaľovaným černoodencom je prítomný a doplnený ďalšími tradičnými vokálnymi zložkami, menovite deathovým "growlom" a aj čistým spevom. A práve pri tejto zložke padá prvýkrát kosa na kameň. Nemusím už snáď dodávať, že ten čistý vokál nie je ani zďaleka 100-percentný. Pohľad na stopáž jednotlivých skladieb ozrejmí fakt, že kompozične by sa v nich niečo malo udiať, aby nenudili. A oni skutočne nenudia, to sa chlapcom podarilo ozaj veľmi dobre, prinajmenšom vďaka žánrovej nevyhranenosti materiálu. Ochutnať tak môžme ozaj všeličo, a to v každej skladbe. Klasická zostava nástrojov je doplnená o výrazné klávesy, no nedá sa konštatovať, že by niektorý z nich dominoval. Vrátim sa však k tej "(všeho)chuti", dočkáme sa štipky blacku, temer švédskej melodiky, rockovejšie znejúcich partov, sem-tam sa mihne až nejaký ten prog, akustická vyhrávka, vyložene atmo pasáž, dlhosiahle sóla, dojde aj na nejaký "hevík". Celé je to zabalené v dobrej dynamike nenútených prechodov. Práve pre túto premenlivosť je nutné album počúvať pozorne, a len potom je možné nechať sa oslniť mnohými dobrými momentami. Keďže sa jedná o debut, nie je všetko tak perfektné, akoby sa mohlo na prvý pohľad zdať. Aj napriek širokej palete všemožných štýlov mám dojem, že tvár kapely je zložená z mnohých iných tvárí, aj keď vlastné črty sa začínajú rysovať. Aj napriek faktu, že linky jednotlivých nástrojov sú čitateľné, výsledný zvuk pôsobí prinajmenšom trocha plocho. Všadeprítomné klávesy môžu evokovať dojem až zbytočnej presladenosti.
Záverom môžem dodať, že na debut sa jedná o prinajmenšom nádejný materiál. Ak chlapci na sebe ešte popracujú, a to hlavne na vlastnom výraze, ktorý v dnešnej dobe naberá v tomto žánri stále viac na dôležitosti, môžme sa dočkať prinajmenšom zaujímavého prekvapenia.
Keď PERSEFONE popracujú na svojom vlastnom výraze môžme sa dočkať zaujímavého prekvapenia. Inak tu máme na debut veľmi solídny materiál miešajúci v sebe rôzne kovové odnože od blacku až po heavy v pestrej palete hudobných farieb.
7 / 10
Marc
- vokály
Carlos
- gitara
Miguel
- klávesy, čisté vokály, "murmur"
Jordi
- gitara
Toni
- basgitara
Aleix
- bicie
1. My Unwithered Shrine
2. The Whisper of Men
3. Truth Inside the Shades
4. Niflheim (The Eyes that Hold the Edge)
5. Atemporal Divinity
6. The Demise of Oblivion
Metanoia (2022)
In Lak'Ech (EP) (2018)
Aathma (2017)
Spiritual Migration (2013)
Shin-Ken (2009)
Core (2006)
Truth Inside The Shades (2004)
Vydáno: 2004
Stopáž: 43:35
Produkce: Aleix Dorca & PERSEFONE Studio: Orion Studios
Slubny prvy album, po ktorom kapela sla coraz viac hore. V roku 2020 vysiel dokonca rerecording. Naj. skladba: Niflheim (The Eyes That Hold the Edge)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.